První den našeho letos posledního kempu Žijeme Hrou a zároveň nejvíce obsazeného, konajícího se v Kunštátu, začal tento rok již tradičně testováním všech zúčastněných. Všech 52 hráčů/ek mělo negativní výsledek a s pozitivním naladěním mohli naskočit do ranního tréninku. Těsně před tím jsme si na tribuně společně kemp zahájili a něco málo si řekli k bezpečnosti.
Ranní trénink jsme započali rozcvičkou, při které jsme se rozdělili do 3 skupin. Každá skupina se při cvičení zaměřeném na reakční rychlost a zapojení kognitivních schopností zároveň seznamovala mezi sebou, abychom hned od začátku naladili týmového ducha. Po rozcvičení jsme se rozdělili na tři připravená hřiště a hráli celý trénink volnou hru. V té jsme pozorovali zaujetí všech zúčastněných a lehce analyzovali v jakém stavu nám hráči a hráčky přijeli. Chuť do hry a velká kvalita všech nás mile překvapila. Během tréninku jsme posvačili a po něm jsme vyrazili na oběd.
Po obědě probíhalo úplné doladění ubytování v místní hale, poté chvíle klidu a odpolední trénink.
Na odpoledním tréninku jsme vytvořili pět menších skupin, které se vystřídaly na šesti stanovištích.
Na prvním stanovišti na nás čekala hra zvaná ,,vyvolávačka“, kde jsme se učili řešit efektivně herní situace v přečíslení a podčíslení. Druhé stanoviště bylo zaměřené na jemnou míčovou techniku a rytmiku. Třetí nabízelo volnou hru. Další stanoviště sršelo energií nabitými souboji jeden na jednoho. Na pátém stanovišti se nešetřilo smíchem a napětím v hrách zaměřených na reakční rychlost. A na posledním stanovišti si všichni parádně a dosyta zastříleli na velkou branku. Trénink se nesl ve výborném tempu!
Poté jsme povečeřeli pizzu a vydali se zpět na hřiště, kde všichni dostali možnost volné zábavy. A jak to tak u fotbalistů a fotbalistek bývá, jinak než s míčem ji využil málokdo. Teď už nás čeká jen večerní klid a zasloužený spánek.
Druhý den jsme se již probudili společně v hale. Rozděleni na tři skupinky jsme se postupně vydali na snídani do kabin. Všichni se dosyta najedli a soutěžně pojali i pití skvělého banánového čaje, kdo vypije víc šálků, vyhrál. Po snídani jsme se všichni sešli na hřišti.
Ranní trénink probíhal opět na šesti stanovištích. Na prvním z nich probíhala střelba, které předcházelo různé řešení situací v předfinální fázi. Na druhém stanovišti se odehrával nohejbal. Na dalším pak volná hra a na čtvrtém jsme navázali na řešení herních situací jeden na jednoho, avšak s jiným typem hřiště. Na pátém stanovišti probíhaly úpolové hry. Na posledním pak řešení herních situací v různých počtech hráčů heuristickým způsobem.
Po tréninku jsme poobědvali a užili si poledního klidu. Na odpoledním tréninku jsme se věnovali pouze hře, a to různých věkových skupin proti sobě s vyvrcholením v podobě zápasů každé skupiny proti všem trenérům. Hráči a hráčky dali trenérům pořádně zabrat a obáváme se, že další ukázky cvičení budou probíhat pouze teoretickým vysvětlením, jak nás všechno bolí.
Po tréninku jsme se navečeřeli a opět se vydali ve volném čase na hřiště. Někdo hrál různé hry s míčem, někdo ping-pong a jiné hry. Poté jsme se v hale všichni poctivě protáhli. Teď už jen vyčistit zuby, zalehnout a spát.
Třetí den ráno nás přivítalo menší mrholení a po snídani nemile překvapilo silně podmáčené hřiště. To bylo v takovém stavu, že nám nedovolilo jej užívat. Přistoupili jsme proto k alternativnímu řešení a využili tak hřiště na malou kopanou s umělou trávou, školní hřiště, tartanovou dráhu kolem něj, betonový plac a malou tělocvičnu. Na dvou hřištích se hrála intenzivní hra s nejrůznějšími zaměřeními. Na betonovém plácku se odehrával oblíbený nohejbal, který dostal přednost nakonec i v tělocvičně před plánovaným volejbalem. Nejzajímavější byla však tartanová dráha! Zde jsme se věnovali rychlostní vytrvalosti. Pořádně jsme si zaběhali a nutno říct, že kluci a holky předvedli, že i běhat bez míče dovedou a s velkým zapálením vydat ze sebe všechno.
Po obědě, který měl sladkou příchuť a vyžádal si několikeré přidávání si ovocných knedlíků, jsme si opět odpočinuli v hale. Příchod na hřiště nám všem dodal chuti do tréninku, jelikož jsme zjistili, že hřiště je takzvaně hratelné.
Opět jsme se vydali po stanovištích. Na dvou nás čekala volná hra. Na dalším zdokonalení střelby se zaměřením na techniku kopu. Poté stanoviště, kde jsme hráli hlavičkovanou, jsme se snažili početným opakováním zlepšit v zakončování hlavou. Na posledním stanovišti jsme se věnovali rytmu při vedení míče.
Po tréninku jsme se vydali na regenerační procházku na zámek Kunštát, která se ke konci zvrtla před tím největším kopcem. Po vyhlášení olympijské disciplíny, kdo nejdříve doběhne k bráně zámku, dostane limonádu, se nám všichni znovu dali do práce. První čtyři vítězové dostali zaslouženou odměnu.
Po večeři jsme se rozhodli pro promítání kvalifikace do Ligy Mistrů.
Čtvrtý den ráno nás čekala trochu složitější organizace. Hřiště v Kunštátu bylo pod vodou a déšť ne a ne ustat. Po snídani jsme tedy naši noclehárnu v hale přeformovali na herní plac. Všichni jsme se sešli uprostřed hřiště a zahájili první ročník Mistrovství světa v halových fotbalových hrách! Soutěžilo se ve dvou disciplínách, a to v Sedbalu a Klasickém zápase. Turnaje se zúčastnilo šest zemí. Byly to země Uganda, Francie, Itálie, Vietnam, Zimbabwe a Severní Vietnam. V první disciplíně sedbalu, jež je typická hrou v sedě a hbitým posouváním se rukama, zvítězila reprezentace Francie. V klasickém zápase pak zvítězil tým ze Severního Vietnamu. Celá tato unikátní soutěž nám zabrala celé dopoledne a všechen polední klid po obědě.
Namísto odpoledního tréninku jsme se rozdělili na dvě skupiny. Skupina starších hráčů, zhruba o dvaceti ,,kusech“, zůstala v Kunštátu v hale a věnovala se správné technice při posilování, hře a byla testována na mobilitu a koordinaci. Zbylých asi 35 hráčů nám odjelo do haly ve Svitávce, kde jsme si měli možnost, díky místnímu oddílu a starostovi Zoubkovi, zahrát proti dětem z Moravanu Svitávka, které zrovna tráví čas na kempu na Suchým. Nakonec jsme se rozhodli místo přímé konfrontace k promísení našich týmů, abychom se lépe poznali a naučili se hrát i s novými spoluhráči. Vše proběhlo velmi zdárně a my jsme se mohli díky půjčenému autobusu od kluků ze Svitávky vrátit na večeři.
Po večeři jsme si užili volné zábavy, pustili si film a zalehli s vírou, že zítra si užijeme pořádný fotbal na trávníku!
Poslední den jsme se po probuzení odebrali na hřiště a v různých skupinkách si vybrali činnost. Někteří hráli fotbal, jiní stříleli na brankáře, zkoušeli si orientaci v pokutovém území při centru, další pak hráli hru, která se slušně dá přeložit jako ,,zadek“. Kdo ji zná, ví o čem je řeč, kdo ne, zeptejte se dětí, rády vám to vysvětlí. Celé dopoledne se neslo v aktivním duchu a každý si přišel na své. Rádi jsme se s kempem rozloučili na travnatém hřišti.
Na oběd nás čekal řízek, což všechny těšilo. Po něm jsme se vydali uklidit celou halu, všichni poctivě poklízeli, balili a vytírali podlahu. Poté jsme to samé zopakovali v kabinách na hřišti. Celý kemp jsme zakončili v již tradičním kruhu, kde jsme si vše zhodnotili a rozloučili se.
Kemp byl velmi vydařený! Až na den, kdy jsme nemohli být na hřišti, což nás nezastavilo ani nezbrzdilo, vše proběhlo snad nejlépe jak mohlo. I přes to jsme přesvědčeni, že další rok to posuneme ještě dál! Kemp žáků v Kunštátu byl rovněž poslední Žijeme Hrou kemp tohoto léta.
Za tým trenérů od srdce děkujeme všem hráčům, hráčkám, jejich rodičům, všem správcům hřišť, všem, co nám vařili, nabídli nocleh či jinak pomohli. Nesmírně si vážíme Vaší přízně. Těšíme se příští rok! Ahoj!
