Jako trenér dovedl fotbalový Kunštát do krajského přeboru, navíc v nováčkovské sezoně s ním přezimuje na třetí příčce. Aby toho nebylo málo, věnuje se Vladan Horák nadále i mládežnickému projektu Žijeme hrou. V pátek si za svou práci odnesl ocenění trenéra roku na Blanensku. „Považuju se za ještě relativně mladého kouče, ale potkal jsem na své cestě spoustu skvělých osobností a trenérů, kteří určitě ovlivnili můj trenérský rukopis. A z minulosti hodně čerpám,“ popisuje šestatřicetiletý stratég.
Dokážete z těchto osobností a trenérů vybrat, kdo vás ovlivnil nejvíc?
Nejvíc mě určitě ovlivnil Jiří Vorlický starší. Pod ním jsem nejdřív jako teenager začal hrát dospělý fotbal v Boskovicích a následně se naše cesty neustále potkávaly. Během té doby mi toho hodně dal.
Ocenění pro trenéra roku na Blanensku jste získal už podruhé, jak vás to těší?
Hodně si této ceny vážím. Jedná se o anketu, ve které hlasují všechny fotbalové kluby z blanenského okresu, a pro mě i pro celý klub je to zpětná vazba, že se jim naše práce asi líbí.
Jak byste popsal sám sebe jako trenéra?
Řeknu to trochu jako z reklamy – snažím se hlavně na sobě každý den pracovat. Chci se stále zlepšovat po komunikační i odborné stránce a být co nejlepší trenérskou verzí sebe sama.
Hodně se zaměřujete na videorozbory, máte i nějaké další specifické prvky při přípravě na zápasy a tréninky?
Myslím si, že umím naslouchat a inspirovat se. Zároveň ale fotbal se hrozně rychle vyvíjí a je třeba, aby žádnému trenérovi neujel vlak, takže se snažím hodně sledovat YouTube nebo i sociální sítě a třeba se i inspirovat z práce nejlepších světových klubů.
Jak dlouho dokážete sedět u videa při přípravě na příštího soupeře?
Teď v krajském přeboru trvá moje osobní příprava u videa vždy minimálně dvě hodiny. A pak samozřejmě následuje transfer informací k hráčům, abych jim poskytl servis potřebný k zápasu.
Jaké máte tréninky, preferujete spíš náročnost, nebo kreativitu při vymýšlení cvičení?
Myslím, že pro hráče je stavba mých tréninkových jednotek hodně čitelná, protože jsou výhradně herní. Takže se skládají z mnoha průpravných her a cvičení, které jsou vždy tematicky založené na to, jak se chceme jako tým prezentovat.
Jako nováček v krajském přeboru je Kunštát po podzimu třetí, to je další ocenění vaší práce, že?
Určitě, říkal jsem to i na galavečeru okresního fotbalu. Nejsem člověk, který by si nárokoval individuální ocenění, i když mě to samozřejmě potěšilo, ale hlavně vidím, co se tady v Kunštátu za posledních deset let udělalo. Aktuální třetí místo v krajském přeboru je výsledek práce všech lidí, kteří se okolo fotbalu pohybují, a samozřejmě fotbalistů, které teď v prvním týmu máme.
Nedávno jste museli zvládnout i náročné covidové roky, ale téměř to vypadá, jako kdyby Kunštátu složité období pomohlo…
Samozřejmě bylo blbé, že se kvůli covidu některé sezony nedohrály. Ale když to hodnotím s odstupem času, tak si myslím, že někteří kluci u nás možná dostali do fotbalu i větší chuť a následně nás to katapultovalo až do krajského přeboru. Pro Kunštát to vlastně bylo takové štěstí v neštěstí, sice jsme třeba nemohli dohrát některé dobře rozehrané sezony, ale ve finále to stejně dopadlo dobře.
Na jaře jste nastupoval do zápasů kunštátského béčka i céčka, jak jste to měl teď na podzim?
Jsem i šéftrenér mládeže v projektu Žijeme Hrou, takže jsem hrál jen úplně minimálně, protože časově jsem to nestíhal skloubit, prioritu mělo i koučování mládežnických týmů a jejich rozvoj. Spoustu energie pak spolkl i kunštátský A tým. Ale pořád si nechávám světlo na konci tunelu, že bych se ještě na hřiště chtěl dostat, nejsem zase tak starý. Trochu mi to chybí.
Projekt Žijeme Hrou se vám povedlo výborně rozjet, na co se v něm nyní zaměřujete?
Za rok bude mít projekt desetileté výročí existence a myslím, že jsou viditelné jeho výsledky. Jednak to děláme proto, aby sportovalo a hrálo fotbal co nejvíc dětí v regionu, ale dlouhodobým cílem je i výchova hráčů do dospělého fotbalu. Tam si myslím, že úplně nejlepší je, že z fotbalistů narozených v ročnících 2001, 2002 a 2003, se kterými jsme projekt vlastně začínali, tak v podstatě všichni dnes na nějaké úrovni stále hrají, nikdo z nich neskončil. To je pro nás největší pocta.
Zaznamenáváte na projekt pozitivní ohlasy, protože je v mnohém unikátní?
V začátcích nás od něj spoustu lidí odrazovalo, říkali že má třeba i dost neutrální název. Ale doba se ve fotbale dost změnila a dnes jsme inspirací pro spoustu klubů při výchově mládeže. Je potřeba přemýšlet, jak děti u fotbalu udržet, a jedna z cest je i sdružování menších mládežnických týmů.
Máte trenérskou licenci UEFA A, vyšší už je jen licence UEFA Pro, o kterou jste se už jednou neúspěšně snažil. Přemýšlel jste o dalším pokusu?
Teď ve výhledu třeba dvou let nad tím nepřemýšlím, začal bych nad tím uvažovat v případě, že bych viděl, že mám na stole nějakou nabídku z vyšší soutěže, která by pro mě měla smysl. Nic takového teď ale není a pro krajský přebor je moje licence dostačující. Navíc hodně velkou prioritou se stali moji dva synové, ten pětiletý už fotbal hraje, strašně si jej oblíbil, takže nyní hodně žiju tímhle.
V minulosti jste několik let vedl mládežnické výběry ve Zbrojovce Brno, mohl jste si tak okusit atmosféru velkého klubu. Lákalo by vás někdy zažít něco podobného?
Určitě bych se tomu nebránil, ale musela by to pro mě být nějaká smysluplná vize. Hodně teď s manželkou žijeme našimi dvěma syny, jsou pro mě prioritou.
Zdroj: https://blanensky.denik.cz/fotbal-kraj/chci-byt-nejlepsi-trenerskou-verzi-sebe-sama-rika-kunstatsky-trener-roku-horak-2.html
Autor: Jakub Tručka
