Žijeme Hrou – SK Moravská Slavia Brno 2:0 (0:0)
Branky: Valenčík, Vokurka
Sestava: Hoch, Macháček, Štarha, Chmelíček, Peša, Vokurka, Baňa, Marek, Bláha, Valenčík, Stejskal, Janků, Beneš, Měcháček, Sýs
Poslední kolo jsme byli nuceni odehrát s týdenním zpožděním, skrze nepříznivé počasí. V sychravém listopadovém ránu, jsme nastoupili na mlhou pokrytý trávník proti Moravské Slavii Brno. Hostující celek měl na nás velkou žízeň a chtěl vedoucí celek potrápit. A to se sešívaným fotbalistům dařilo více než dobře. Jejich velké nasazení a chuť do zápasu nám činila velké problémy a vysoký presink nás dostával do situací, ze kterých jsme se jen těžko dostávali. Neměli jsme dostatek času převzít míč a zahájit kombinaci, což nám neulehčoval ani špatný pohyb a neochota nové nabídky ze zavřených prostorů. Taktéž se nám nedařilo držet dostatečně široké hřiště a zbytečně jsme řešili herní situace kolmými míč mezi obrannou čtveřici v červenobílém. Tyto míče bylo velmi těžké zachytit a hostující brankář tak měl poměrně často míč na svých kopačkách. Zahuštěný střed hřiště nám dělal problémy a častokráte jsme nevěděli jakou cestou k soupeřově bráně. Naši kombinaci odzadu komplikovala nepřesnost a špatné přebírání míče do zavřených prostor.
Soupeř hrál jednoduše nahoru a ve složitějších situacích si pomohl dlouhým míčem za obranu, či jednoduše směrem dopředu, ať už cíleně či ne. Jejich plán jim však vycházel a celý první poločas nám byli kluci z Morendy nepříjemným soupeřem, který mohl jít i do vedení. Jejich vysoký presink přinášel naše chyby, ze kterých dvakrát nebezpečně ohrozili naši branku. Jakub Hoch však byl na svém místě a svůj tým podržel. My jsme hrozili jen ze střel z dálky, které však neměli potřebnou přesnost na zaznamenání úspěchu.
O poločasové přestávce jsme opět rozklíčovali hlavní determinanty našeho špatného výkonu, což vedlo ke zlepšenému obrazu naší hry v druhé půli. Ze středu zálohy se na kraj posunul Dominik Baňa a nutno říci, že byl velmi agilním hráčem. Po hezké křídelní akci výše jmenovaný nalezl přesným centrem Jana Blahu, ale ten jeho pobídku odmítl a míč nedokázal usměrnit do branky. To vlilo více entuziasmu do našich žil a dostávali jsme se do podobných situací častěji. Hlavním rozdílem o proto první půli byl ten fakt, že jsme nepředržovali míč, zrychlovali jsme kombinaci a zejména jsme dokázali držet šířku hřiště. To vše vedlo k naší zlepšené hře, ze které mohli vzejít i branky. O tu první se postaral po rohovém kopu Radek Janků, který nikým nehlídán poslal placírkou z hranice malého vápna míč do sítě. Autor gólu mohl svůj gólový účet obohatit o další, ale jeho střelu z poza vápna zastavila tyč. To nás ale nemuselo dlouho mrzet. Po útoku hostujícího celku jsme sehráli dobrý protiútok, Blaha vyřadil z provozu dvojici hráčů a poslal přihrávku napříč malým vápnem. Míč hostující obrana odvrátila jen k Vokurkovi, který z těžkého kopu nasměřoval míč pod břevno a zvýšil naše vedení.
Zápas se hrál stále ve vysokém tempu plného tvrdých soubojů. Naše obranná linie v čele s Měcháčkem a Chmelíčkem však pracovala dobře a soupeře k žádné vážnější akci nepustila. Postupná kombinace zezadu se nám sice nedařila podle našich představ, ale bylo to způsobeno jednak těžkým terénem, tak i dobrou hrou soupeře. Krajní hráči jako například Peša, Stejskal či Štarha proto nebyli tolikrát u míče jako v předešlých zápasech a o to měli složitější úlohu se dostat do tempa hry. Týmovým a bojovným výkonem jsme však poslední zápas podzimní části sezóny zvládli a uhájili jsme celkovou neporazitelnost.
Pavel Blaha (trenér)
