Ohlédnutí za předčasně ukončenou sezonou 2019/2020 je vlivem všem známým faktorům poměrně složitá. Po podzimní části se nacházel starší dorost na třetí příčce tabulky a v první polovině předváděli hráči poměrně dobré výkony i výsledky. Občasné výkonnostní výkyvy, které jsou však přirozené a v kategorii dorostenců více než běžné, nás stály řadu bodů.
Mladší dorostenci skončili až ve spodních patrech tabulky a výsledky a výkony kluků trpěly zejména z důvodů užšího kádru a dalším faktem bylo to, že většina hráčů mladšího dorostu nastupovala pravidelně za dorost starší. Pozitivním jevem byly výkony starších žáků Jakuba Kazdy a Štěpána Motyčky, kteří prokázali svoji fotbalovost a v zápasech s o dva roky staršími protihráči dokázali vynikat.
Zimní příprava měla velkou kvalitu a trénovali jsme ve vysokém počtu. Využívali jsme skvělé zázemí posilovny a haly ve Svitávce, kde jsme společně s A mužstvem kunštátských mužů pracovali na silovém tréninku a postupně jsme přecházeli do specifických fotbalových tréninků. Ty vyvrcholily herním soustředěním v Blansku a celý proces byl pochopitelně doplněn o řadu přípravných fotbalových ale i futsalových zápasů a turnajů.
Ze zimní přípravy jsem měl dobrý pocit a věřil jsem, že starší dorost zvládne boj o první příčku. Ne že by vítezství v soutěži bylo pro nás klíčové a stěžejní, ale pochopitelně jsme se o tuto možnost chtěli porvat a na hráčích samotných byla viditelná chuť a motivace soutěž vyhrát. Ovšem bez soustavné práce zaměřené na dlouhodobý rozvoj hráče by potencionální vítězství nic neznamenalo, o čem jsme nejen my, ale i kluci přesvědčeni. I tréninková morálka mladšího dorostu se začala postupně zlepšovat a výkony v zimních turnajích a zápasech měly vyšší kvalitu než doposavad.
Vlivem korona virových opatření, se sezóna pochopitelně již nerozběhla a kluci trénovali individuálně v domácích podmínkách. Pravidelně jim byly nabízeny tréninkové plány a do jejichž plnění se každý zapojil dle vlastních možností a chuti. Je jasné, že někteří kluci trénovali více a jiní nedělali takřka nic. Postupné uvolňování podmínek nám opět umožnilo úplné tréninkové zatížení. S trenéry jsme se obávali tréninkové docházky po korona virovém okně, ale byli jsme příjemně překvapeni. Na tréninky chodilo pravidelně okolo 25 natěšených hráčů a tréninky měli velkou kvalitu.
Stihli jsme odehrát i některé přípravné zápasy, které pomalu směřovali k nadcházející letní přípravě. A do zápasů se tak zapojili nově příchozí hráči ze žáků a naopak hráči mladšího dorostu byli posunuti o kategorii výše. S tím souvisí i odchody pětice kluků ročníku 2001. Mezi tyto hráče patří Jiří Konečný, Jakub Petrželka a Libor Konopáč, kteří jsou ryzími odchovanci ŽH, jelikož prošli všemi mládežnickými kategoriemi a nyní přechází do dospělého fotbalu do mateřských a partnerských sdružených týmů Žijeme Hrou. Této trojici se bohužel v průběhu sezóny nevyhnula zranění a nemoci, díky kterým v řadě zápasů vůbec nemohli nastoupit. Nejméně minut nakonec nasbíral tahoun a kapitán týmu Jirka Konečný, který vlivem nemoci mohl zápasy sledovat jen z lavičky, a jeho absence byla velkou ztrátou. Další dva kluci se k týmu připojili až tuto sezónu a oba dva udělali za jeden rok obrovský pokrok. Jan Vlach přišel z Drnovic a díky své otevřené a veselé povaze se rychle v kabině zabydlel a postupem času si v týmu vytvořil pozici i na hřišti a dokázal týmu v řadě zápasů nejen gólově pomoci. Hynek Prokop nebyl registrovaným hráčem a fotbalu se věnoval jen volnočasově a v hodinách TV, kde jsem si jej všimnul a nabídl jsme mu spolupráci v Žijeme Hrou. Velkou pohybovou zdatnost prokazoval i v dalších sportech a jeho vnímaní prostoru a samotné hry je obdivuhodné. Hynek si zejména v zimní přípravě svými výkony říkal o základní sestavu a druhá půle sezóny by pro něj byla obrovským přínosem.
Všem zmíněným klukům děkujeme za jejich přístup a práci v tréninku, ale i za chvíle strávené mimo fotbalové hřiště. Přejeme vám, ať je vám fotbal i nadále zábavou a vyhýbají se vám zranění. Na vaší další fotbalové cestě vás budeme samozřejmě sledovat!
Pavel Blaha
