Přinášíme rozhovor s trenérem dorostu Pavlem Blahou, který vyšel v časopise myFace (vydání listopad/prosinec 2021).
Učitel, trenér, fotbalista i novopečený tatínek. Tím vším je Pavel Blaha. Jeho největší závislostí se stal fotbal, kterému věnuje většinu svého času. O své dosavadní kariéře a fotbalových zkušenostech nám prozradil víc v následujícím rozhovoru.
- Pavle, jaké byly tvoje fotbalové začátky a čím vším sis v kariéře prošel?
K fotbalu mě přivedl táta u nás na vesnici a zpočátku šlo pouze o setkávání se s kamarády a čutání do míče. Postupem času si mě kulatý nesmysl získal a stal jsem se "závislákem". Fotbalově jsem vyrůstal v Kunštátě a zejména v Boskovicích. V dorosteneckém věku jsem okusil i dorosteneckou ligu v Líšni a Zbrojovce. V současné době kopu divizi na Vysočině za Bistřici nad Pernštejnem, kde jsem maximálně spokojený. - Co považuješ za svůj největší fotbalový úspěch?
Velice si vážím ceny Fair-play od Českého olympijského svazu, jelikož si na těchto hodnotách na hřišti zakládám. V malém fotbale je to titul mistra světa, vicemistra světa a mistra Evropy. Hezké vzpomínky mám i na vítězství v Českém národním poháru v sálovém fotbalu. Ve velkém fotbale si cením vítězství v krajském přeboru jak na Vysočině, tak i v Jihomoravském kraji, který jsme vyhráli hned dvakrát. - Jak ses dostal k projektu Žijeme Hrou?
V prostředí ŽH se pohybuji již od dorosteneckých let, když byl projekt ještě součástí klubu FC Boskovice. Tehdy jsem trénoval přípravky a mladší žáky a velice mě to bavilo. V nynějším klubu jsem od roku 2015, kdy mě oslovil Vladan Horák. Začínal jsem jako pomocný a kondiční trenér a postupně jsem začínal více a více trénovat. - Jakou trénuješ kategorii?
V současné době se s kolegou Milanem Pešou staráme již čtvrtým rokem o dorostence.
- Co je pro kluky v tomto věku specifické, důležité, aby se v kariéře posouvali dál?
Jedná se o kluky, kteří jsou z větší části již fotbalově vychovaní a fotbal hrát umějí. Do tréninkového procesu pak zasahuje více faktorů než u mladších kategoríí. Škola, přítelkyně, brigády a v neposlední řadě večírky a společenské akce... Kluci si musí vyhodnotit co je pro ně prioritní, a v průběhu času se to může samozřejmě měnit. Proto je důležitá komunikace a otevřenost. - Asi těžká otázka, ale jaký by měl být trenér, aby své svěřence obohatil a dostatečně připravil?
V první řadě by měl být erudován v oboru, kterému se věnuje a mít chuť se neustále vzdělávát. Zajisté musí mít vztah k dětem a mladým lidem a disponovat pedagogickými vlastnostmi a dovednostmi. Ne každý skvělý hráč je zárověň i dobrým trenérem. - Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Naštěstí mám poměrně pestrý život a malokdy se dny opakují. Většinou však vstávám po 7. hodině a mířím vyučovat do školy. Po škole se otočím na hoďku domů, kde políbím ženu a pohladím psa a zase mažu na fotbal. Většinou odtrénuji dva tréninky a přijíždím domů okolo osmě hodiny večer. Doma si zacvičím, udělám přípravu do školy a na fotbal, koukneme se ženou na telku a jdeme chrnět. Popravdě moc volného času nemám, čímž nejvíce trpí moje rodina a zejména Dobby (náš pes). - Vím, že se věnuješ některým fotbalistům individuálně. Například talentovanému Lukáši Vorlickému. Jak taková spolupráce vypadá?
S Lukášem mám možnost spolupracovat vždy, když přiletí domů. S sebou si veze přesný tréninkový plán, který je vytvořen trenéry Atalanty, a já jsem jen kontrolním orgánem dohlížejícím na jeho přesné plnění. Navíc Lukáš je profík a spolupráce s ním je vždy moc příjemná. S dalšími hráči se vždy v úvodu procesu sejdeme a diskutujeme hlavní a dílčí cíle a cestu, jak těch cílů dosáhnout. Spolupracuji jak s hráči z ligových týmů, tak i se sportovci, kteří sportují čistě pro radost z pohybu.
- Nedávno jsi byl pracovně na Ukrajině. Co jsi tam dělal? Máš z této cesty nějaké zajímavé zážitky?
Zážitků si odvážím obrovské množství. Pokaždé když oblečeme národní barvy, předznamenává to velké události. Na Ukrajině jsme reprezentovali Českou republiku na Mistrovství světa v malém fotbale do 23 let, na kterém jsme vybojovali stříbrné medaile. Reprezentační srazy jsou vždy velkou odměnou. Skvělé hotely, jídlo, zázemí, vybavení, a hlavně skvělá parta lidí. - Co děláš, když netrénuješ nebo netrávíš čas u fotbalu? Jak relaxuješ, co tě baví, při čem si nejvíce odpočineš?
Nejraději odpočívám s přáteli a rodinou. Popravdě mě to vždy táhne někam na hřiště, takže se často stává, že i když jsme na dovolené, jdeme se mrknout na místní fotbalové utkání... Jinak mám rád procházky do přírody, dobré jídlo a kávu, což si se ženou občas také dopřejeme. - Tvoje plány do budoucna?
No, zanedlouho nás poctí svou návštěvou prvorozený potomek, slečna dcera. (pozn.: Rozhovor byl pořízen ještě před narozením dcery). Takže se těšíme a cyhstáme na její příchod, s čímž v souvisí i rekonstrukce bytu a dokončení stavby rodinného domu. A profesně určité plány mám, ale to ukáže čas...
Jméno: Pavel Blaha
Bydliště: Rozseč nad Kunštátem
Práce: učitel ZŠ a MŠ Kunštát
Největší úspěchy: Mistr světa v malém fotbale U21, mistr Evropy v malém fotbale U21, vicemistr světa v malém fotbale U23
Koníčky: hory, výlety se ženou a psem
Oblíbené jídlo a pití: všechny rozmanité kuchyně, pivo a káva
Oblíbený klub: Žijeme Hrou
Motto: Per aspera ad astra
