V prvním prosincové sobotě jsme sehráli dvojzápas s týmem Zbrojovky Brno a Baníkem Ostrava. K zápasům jsme nastoupili v Brněnských Tuřanech, kde se nachází tréninkové centrum mládeže FC Zbrojovky Brno. V prvním zápase nás na umělém trávníku čekal ostravský Baník, se kterým jsme odehráli poměrně vyrovnaný zápas s výsledkem 4:3 pro Slezský celek. Ten se prezentoval výbornou organizací hry a rychlím přepínáním z útočného do obranného postavení. Hráči Baníku po ztrátě míče ihned reagovali rychlým napadáním a zvýšeným tlakem na naše hráče. Naopak, kdy byl zisk míče náročný, a měli jsme jej pod kontrolou, dokázali se rychle postavit do obranného rozestavení. Kombinace v takto zahuštěném prostoru nám činila velký problém a nedařilo se nám rozhýbat blok baníkovců. K tomu abychom pronikli k blízkosti pokutového území soupeře, scházel lepší pohyb, výměna místa a rychlejší práce s míčem a celkově rychlejší volba vhodného řešení. V určitých fázích zápasu, kdy jsme dokázali naplnit výše uvedené body, jsme byli schopni soupeře přehrát a vytvořit si šance na vstřelení branky. Ty přišly po rychlých protiútocích, kdy jsme pracovali v dostatečné rychlosti a byli jsme ve větším počtu hráčů v nabídce a hráč s míčem měl více možností, jak danou herní situaci řešit. Branky si pak připsala trojice hráčů, Janků, Toman a Bláha, který v tomto zápase pracoval velmi dobře a gól byl jen odměnou za dobrou práci.
Jestliže jsme s Baníkem úplně herně nepropadli, i když jsme s výkonem týmu úplně spokojeni nebyli, v zápase se Zbrojovkou jsme tvrdě narazili. A to nemyslím z pohledu výsledku (6:1), který pro nás není prioritní, i když je určitým ukazatelem. Zbrojovka dominovala ve všech ukazatelích a to ať v četnosti držení míče, střeleckým pokusům, s čímž se dalo počítat, tak ale i v počtu vyhraných osobních soubojů a samotném nasazení a přístupu k zápasu. Většina hráčů Zbrojovky vlivem mladšího kalendářního i biologického věku byla v porovnání s našimi hráči v určité nevýhodě. Na hřišti to však nebylo vůbec znát. Rychlým a agresivním napadáním nám hráči z moravské metropole nedali žádný prostor pro zdlouhavou rozehrávku a získávali míče již na naší polovině. Taktéž v osobních soubojích ukázali, jak důležitá je dravost, explosivní síla a celková obratnost. Díky dobré anticipaci se dokázali dostat k útočícímu hráči ještě dříve, než převzal míč a znemožnili mu další útočnou činnost. Velký rozdíl byl v práci horní poloviny těla a práce paží v osobních soubojích, bez nichž se v osobním souboji v současném fotbale jen stěží prosadíte. Samotný herní projev kluků ze Zbrojovky byl velmi variabilní s řadou rychlých a přesných narážeček, kolmých průnikových přihrávek i individuálních akcí.
My jsme se do tempa zápasu dostávali jen stěží a již v úvodu jsme prohrávali o dvě branky a klukům chyběla chuť do hry. Až po pěkné a ojedinělé střele na zadní tyč, kterou vyslal Tom Marek, se některým z našich kluků začalo na hřišti lépe dýchat a hra se nepatrně vyrovnala. V druhé půli jsme opět rychle inkasovali, s čímž se někteří kluci špatně vypořádali. Zbrojovka nadále předváděla rychlý pohledný fotbal a do utkání nás příliš nepouštěla a přidala ještě další branky. Zápas se tak spíše dohrával a na řadě kluků z našeho týmu byla vidět frustrace, nechuť a lhostejnost, co mě osobně nejvíce mrzí. Kluci nejsou z naší soutěže zvyklí hrávat zápasy proti takto kvalitním soupeřům, proti kterým je důležitá disciplinovanost, ochota hrát na vysoké úrovni z pohledu kondičních schopností, neustálá koncentrace či psychická odolnost. Je těžké zvládnout takového zápasy, kdy nedržíte míč vetší časový úsek na vlastních kopačkách a spíše se zaměřujete na obranou fázi hry, ze které se dá dále vycházet pro zakládání útočných snah. O motivaci v těchto zápasech mělo být postaráno už jen tím, jaké týmy proti nám stály a z toho měla vycházet i chuť hrát a pracovat na hranici svých možností. Drtivá většina se k této hranici ani nepřiblížila a hrála určitý „standart“, který stačí na jiné soupeře, ale standart nikdy hráče na další úroveň neposune.
Jen práce na hranici svých možností je adaptací k lepšímu výkonu v budoucnu a k posouvání kondiční i dovednostní úrovně hráče. Proto chci vyzvednout kvarteto hráčů: Bláha, Toman, Chmelíček a Měcháček, kteří pracovali na této linii a byla na nich viditelná chuť a radost i z takových situací, které lecjaké fotbalové oko nepotěší, ale které jsou pro fotbal stejně důležité jako střílení branek.
Pavel Blaha (trenér)
